Domácí květinově voňavý a jemný extra panenský olivový olej, vždy čerstvý (aktuální rok)

Pouze na požádání mailem na apulie.doma@gmail.com.

3l plechovka - 720,- Kč (+ poštovné 106,- Kč)

5l plechovka - 1.200,- Kč (+ poštovné 115,- Kč)

10l plechovka - 2.400,- Kč (poštovné zdarma)

Poštovné se shoduje s aktuálním ceníkem České pošty. Možnost osobního odběru ve Velké Chuchli (Praha 5)

Příští zásilka

Začátek června 2014

Bájný olej

Podle jedné báje se nemohli Athéna a Poseidon dohodnout, kdo má vládnout nad Atikou. Jako soudce byl povolán Zeus. Oběma znesvářeným sdělil, že za vítěze prohlásí toho, kdo mu předloží vynález nejužitečnější pro lidstvo. Nato Athéna poručila Matce Zemi, aby nechala vyrůst nový a neobyčejný strom, a vznikl olivovník. Zeus byl spokojen a oznámil, že bohyně zvítězila.

Olivovník pochází původně z území mezi Pamírem a Turkestánem. Odtamtud se před 5000 lety rozšířil po celém Středomoří a ovlivnil nejen kulinářské zvyky národů, které tam sídlily, ale byl v mnoha oblastech uctíván i náboženskými kulty. Jeho větve a plody i jeho olej byly považovány za symbol života, plodnosti a světla. Zejména v Řecku si stromu velice vážili. Manželské lože Odyssea a Penelopy stálo podle báje ve vykotlaném kmeni olivovníku a sochy bohů - od Dia po Athénu - se natíraly drahocenným olejem, aby bohové sochy neopustili. Řečtí atleti si potírali tělo olivovým olejem a vítězové olympijských soutěží byli věnčeni olivovými ratolestmi. Sparťané ukládali své zemřelé k poslednímu odpočinku na olivové listy.

V císařském Římě vznikl kolem olivy skutečný průmysl Byla dokonce založena burza olivového oleje zvaná arca olearia, aby bylo možné zvládnout rozvíjející se obchod. Plinius píše, že na prodej se nabízelo více než 15 druhů oleje. Náboženský a hospodářský význam olivovníku byl tak velký, že ho nemohlo ignorovat ani křesťanství. Olivová ratolest se stala symbolem míru a olej sám se používal při obřadech, jako třeba při posledním pomazání.

Již řecký lékař Hippokrates doporučoval používání olivového oleje při různých nemocích. Po zániku římské říše, kdy olivové háje ležely ladem, se experimentovalo v klášterech dále. Olej se dal zpracovávat na hlavní léčebné prostředky, spolehlivě mírnil popálení kopřivami, pomáhal proti bolestem hlavy nebo žaludku, při ušních zánětech a v nutném připadě i proti uřknutí. Pravidelné žvýkání olivového listu posilovalo dásně a udržovalo zuby bílé.

Dnes jsou zdravotní přednosti olivového oleje dokázány vědecky. Je lehce stravitelný, působí pozitivně na žaludek a střeva, chrání před nemocemi srdečního a oběhového systému a neštěpí se ani při zahřátí na škodlivé substance jako jiné rostlinné a živočišné tuky.

Výroba oleje má v Apulii tradici

Olivový olej z Apulie s výraznou chutí a vysokým obsahem mastných kyselin je nepostradatelný pro kuchyni stejně jako pro ekonomiku kraje. Aromatický olej poznamenal přírodu i obyvatele nejjižnějšího výběžku Itálie víc než jakýkoli jiný zemědělský produkt. Vápenitá půda a suché klima nabízely, a stále nabízejí, ideální podmínky pro pěstování oliv. Stolní olivy se podávají jako energeticky vydatná příloha k chlebu a olejnaté druhy poskytují surovinu, kterou je možné využívat nejen na vaření, ale také jako palivo do domacích lamp. I dnes je lisování olivového oleje nejdůležitejším hospodářským faktorem kraje.

Olivový olej a zdejší stolní olivy představují zhruba 40 % italské a 15 % celosvětové produkce. Pěstební plochy olivovníků se táhnou přes provincie Foggia, Bari a poloostrov Salento, který patří k provinciím Lecce, Brindisi a Taranto. Nicméně toto dělení nevypovídá nic o tom, které odrůdy oliv v které provincii převažují, protože půdní podmínky a mikroklimata uvnitř zmíněných tří provincií jsou nesmírně rozmanité. Škála odrůd je sice široká, ale většina oliv pěstovaných na jihu dává charakteristický zlatožlutý olej s výraznou, lehce oříškovou vůní.

V Apulii dnes lze obdivovat nejen překrásná umělecká díla a historické stavby, pozornost zasluhují i trappeti, původní forma moderních olejových mlýnů. V podzemních lisovnách panovala stálá teplota, a navíc měly jeskyně v krasových horninách jen jediný, na jih obrácený vchod, aby do nich nevnikal škodlivý severní vítr. Další výhoda trappeti spočívala v nízkých stavebních nákladech. Přirozeně vzniklé silné stěny a klenby byly dostatečně pevné, aby vydržely otřesy působené metrákovými mleími kameny, aniž bylo nutné plánovat dodatečnou výztuhu nebo provádět složité stavební práce. Také plnění lisů bylo jednodušší než u jiných typů mlýnů, neboť se do nich olivy prostě sypaly k tomu zřízenými šachtami. Odpad se ukládal do přírodních spár krasového podloží. V okolí Gallipoli existovalo asi 35 takových mlýnů.

Škála odrůd je sice široká, ale většina oliv pěstovaných na jihu dává charakteristický zlatožlutý olej s výraznou, lehce oříškovou vůní.

Text byl převzat z publikace: Culinaria Itálie : kulinární průvodce. red. Claudia Pirasová, fot. Ruprecht Stempell. Praha: Slovart, 2008. Druhé vydání. 496 s.

Kontakt